Východiska

Emancipační tradice J. A. Komenského

„Je třeba uvést člověka konečně na svobodu a zbavit jej všech dogmat, nařizovacích kultů a jha poslušnosti.“

V dnešní době se bohužel myšlenky J. A. Komenského nepřenáší do běžné vzdělávací praxe, a zůstávají tak s námi jen jeho sochy, pomníky a názvy ulic nesoucí jeho jméno. Nicméně Jan Amos Komenský je v pedagogickém směřování Futuropolis důležitou inspirací. Kritickou pedagogikou navazujeme na emancipační tradici myšlení Jana Amose Komenského, na jehož základě chceme přinášet a přetvářet kritickou pedagogiku do českého prostředí.


Komenského touha po svobodě a spravedlnosti se odráží v jeho filozofickém a pedagogickém díle a je nedílnou součástí jeho odkazu. Myšlenky Komenského, zejména z jeho pozdější všereformační fáze, mají v sobě stále mnoho aktuálního obsahu. Komenský se díval na člověka jako na neukončenou bytost, snažil se posílit spojení mezi národy a lidmi a hledat společný jazyk (je myšlenkovým předchůdcem esperanta). Bylo pro něj důležité vyvarovat se mezikulturního, mezinárodního, mezináboženského i jiného násilí (a to i na studentech). Kritizoval otroctví. Je mnohými (viz např. Pavlem Flossem) považován za ekologického myslitele. Dostal se do sporu s René Descartesem: Komenský na rozdíl od osvícenských myslitelů nechápal životní formy jako stroje, ale naopak uvažoval o životě jako o komplexním propojeném systému. Předvídal, že Descartesův přístup povede k velkému násilí na přírodním společenství.